V sobotu 2. února 2008 jsme se po roce opět sešli na Ostatkovém průvodu. Tentokrát jsme začínali v 10 dopoledne. Už tato skutečnost rozhodila účastníky. Jednak chyběly tři hodiny na dokončení náročných masek a také nebyl čas na pořádný oběd. Jako první postával před Obecním úřadem harmonikář – Jarek Vintr z Petrovic. Smutně se díval na potemnělé nebe a počítal kapky aby vybral správný nástroj. Mohl zvolit krásně znějící Heligonkou nebo starou dobrou klávesovou Delícii. Nakonec vše vyřešil slunečník šikovně zastrčený za popruhem harmoniky. Z Jarka se rázem stal dědeček Hříbeček. Včas a vzorně byl připravený také řezník s nezbytnou šavlí, tentokrát podporován milující kuchařkou. Pořízení vlastního doprovodu se později ukázalo jako vynikající nápad.
Ale to už se na náves hnala skupinka dětí z jesliček i se svou slečnou učitelkou. Pěkně pozdravily „dóóóbrýýý dééén“ a hned se pustily provazu a začaly tancovat Kolo, kolo mlýnský. Od obchodu přicházel medvěd i se svým krotitelem. Již podle svižného kroku bylo vidět, že to není starý medvěd jako loni, ale divoké medvídě. S malým zpožděním přicházely všechny další postavy. Mezi nimi také krásně zamilovaný párek Vikingů doprovázený udatným mušketýrem a tři pastelky. Důstojně přicházejí novomanželé s oddávajícím farářem. Tato maska asi zaslouží největší pochvalu za propracovanost. Ženichův nos ala Bohuš nenechal chladnou žádnou ženu a silikonové vnady nevěsty si tajně i veřejně osahal každý mladý i dříve narozený muž.
Za velkého rachotu se ze schodů školky valí obrovská krabička cigaret PETRA. Připomíná mi to kadibudky z pohádky Tři veteráni. Krabice je přivítána ostatními a při pokusu dostat se do kanceláře Obecního úřadu se ukazuje, že některé radosti si krabice bude muset odepřít. Zato na ně neprší a nikdo neví co se uvnitř děje. Jako třešinka na dort, poslední přichází mladinká paní doktorka, která má medicínu na každý bol. Je až překvapivé, co vše je v malém stříbrném kufříku.
V průvodu, ve kterém bylo 33 masek, jsme mohli spatřit ducha, boxera, námořníka, pastýře, Pata a Mata, údržbáře a mnoho dalších postav. Svobodné právo nesla Lucka Kouřilová, která si tuto roli již odzkoušela v minulých letech. Právo ženatých bylo v rukách Jarky Kakáčové a protože byla v průvodu poprvé tak byla nervózní jak sáňky v letošní zimě. O pokladnu se tradičně staral Petr Kovařík. Zdena Kakáč letos vynechal protože ho čekaly noční povinnosti. Ale zpívání ho lákalo a tak poskakoval s foťákem kolem průvodu a békal s harmonikářem jak je to u něho zvykem.
Po přijetí na obci a předání práv průvod vyrazil s malým zpožděním. První kořalka byla až u Kadleců. Tam se o to musela postarat malá Anička z jeslí, protože „Rodiče odjely do pjááácééé“. Pak už následovala štamprdlová smršť, která byla důstojná Černohorské ulici. Tempo se zvolnilo až u bytovek. Relativně klidný pochod pokračoval až ke Štolpům. Zde bylo první tradičně bohaté občerstvení. Zazpívalo se oběma Toníkům a pokračovalo se na Pastvisko. Ubývalo deště a přibývalo větru. Někteří se již těšili na perfektní višňovku Aničky Meluzínové. Druhá velká zastávka byla u Přikrylů. Zde se o nás tentokrát postarali mladé nevěsty. Bylo to opravdu perfektní. Nekonečný byl opět přechod řadovek. I když je to z kopce, jsou domy daleko od sebe a průvod se nedá udržet pohromadě. Také zde se podával teplý čaj a něco na zub. Absence pořádného oběda před průvodem dala pořádně zabrat také šavli a košíkům s koblihami. Těžko jsme se dávali do hromady ke společné fotce.
Průvod se spojil až v uličce na Dolinu. Potěšilo nás, že zde stále není chodník a můžeme se vesele klouzat po blátě. Teta Martina nebyla doma a strýc Miloš byl na montáži O přivítání a pohoštění se tak musela postarat Marcelka z jesliček. To jsme se už řítili na Dolinu, tradičně kritické místo s nejnižší nadmořskou výškou, ze kterého se špatně odchází do vyšších poloh. Bohaté občerstvení u Kovaříků, tradiční zpívání a tancování. Od letoška přibylo další štědré místo hned v sousedství u Omelků. Kopeček je už také opravený a tak ho zvládá i krabice PETRA. Jen pastelky začínají mít problém. Někde se jim zakutálela červená. Na nejnižším místě zůstavá jakoby nehybný řezník pilně obletovaný kuchařkou. Těžce oddychuje také mušketýr a žena Vikinkgka bojuje s malou Aničkou o místo v pevné náruči svého druha. Všichni ostatní se hrnou do dvora ke Sloukům. Neúnavné děti z jesliček opět předvádějí Kolo, kolo mlýnský a přidávají nový prvek Když jsem byla malinká.
Do kopce se šlo sice těžko, ale v koutě u Vladíků jsme byli zase pohromadě. Máme z toho velkou radost a tak si dáváme kankán. Až při Ostatkách jsem dlouhým pozorováním zjistil jak se krásně kroutí zadky dětem s plenkami. Asi by toho měli využít výrobci TV reklam. Problém nastal u Sláviků. Krabička cigaret se nedokázala srovnat do branky a tak musel pan domáci až na cestu. Před Pořízkovými se zamotal ženich do závoje nevěsty a už zkoumal povrch cesty. Před prvním strupem v roce 2008 ho zachránil jen velký nos. Zdravé jádro průvodu tvořené dříve narozenými účastníky se zastavilo na chodbě u Pořízků. Pomalinku jsme vychutnávali tradičně vynikající slivovičku a v dobrém rozmaru povídali o všem možném.
Závěrečné štamprdličky u Moravců a Schnitzingerů měli někteří vynechat, ale když to tak chutná... Navíc se ukázalo, jak dokáže pobavit plastová Tatra. Jindy navoněný teenager s melírem na hlavě ležel na korbě a odrážel se rukama jen se za Tatrou prášilo. Cesta kolem hospody proběhla úspěšně a tak jsme se po dobře vykonané práci uchýlili do společenské místnosti k zaslouženému odpočinku. Tam už na nás čekalo občerstvení vyrobené z vajec, cibule a masných dobrůtek, které nasbíral řezník, jen řezníka už nebylo.
O večerní zábavu se měla postarat DJ dvojice AMPÉR & VOLTÍK. Starší z dvojice Ampér již měl nachystané nádobíčko ale Voltík se skovával v modré pastelce a nechtěl ani papat ani brmbat jen hajinkat. Starý Ampér poslal celou modrou pastelku do hajan a začal promítat fotky z průvodu. Aby toho nebylo málo tak promítl DVD s dokumentem o otvírání školky. Stejná místnost, stejní lidé a zase békají a tancují. Přemýšlíme, zda to autor Břeťa Petr zaznamenal pro uchování lidové tradice, chtěl zdůraznit radost z hezkého díla nebo nám chtěl udělat průšvih. V každém případě z falešného zpěvu vznikl notový záznam a hudební doprovod tradiční vavřinecké hymny, který zazněl při pochovávání basy. Zase se ukázalo, že vše špatné je k něčemu dobré.
Po občerstvení se všichni odebrali domů. Na place zůstal jen DJ Ampér a vrchní Pepa Šáša Kaléšek. Udělali si pohodu při Pink Floydech, kterou narušoval jen Janek. Bohužel s touto činností pokračoval až do rána. Ani jsme neposlechli půl CD a už tady byl předseda Lojzek. K velkému překvapení odebral z tomboly lahvinku, kterou tam ráno dal. Prohlásil, že si zasloužíme. A to si zasloužíme vždy, jen nevíme co. U tomboly se musím ještě zastavit. Tentokrát byla velmi bohatá. Odhaduji, že se na stole i pod ním sešlo více jak dvě stovky cen. Mezi cenami skončila i Tatra Davídka z jesliček a krabice cigaret PETRA, které absolvovaly bez poruchy celou cestu. Ještě jednou děkujeme všem firmám, podnikatelům i ostatním kdo přispěl do tomboly.
Úderem devatenácté hodiny spustil Ampík vzpomínkové fláky od Progressů, Luboše Pospíšila a Vládě Mišíka. Pak už se z repráků valily jeden flák za druhým. Rok, pop, dechna. Každý si přišel na své. Ampík si pomlaskával, že to lechtá jen na půl grádů. Stéle čekal, že se vrátí mladší polovina tandemu Voltík a starý Ampér bude moci vytáčet děvčata v Pastýřské. Na to zpočátku nikdo nechtěl přijít, ale pak to zachránili malí kluci od Kovaříků a Moravců. S Apérem to vypadalo, že to bude bez tance, ale nad ránem vytroubil do svých repráků, že teta Martina má sedmnáct a už se natřásal při sólu.Tombola byla bohatá a tak přinesla problém s losováním. Ale i to jsme zvládli. Vyhrál snad každý, při losování se ukázalo, kdo si koupil protekční losy. Do tomboly také přispěl obecní "Sekáč" a jak jinak než potěšením pro dámy všeho věku. Vyhrál je Šáša a tak je rozhodnuto, Tato výhra bude putovní a bude se předávat při každé vhodné příležitosti. Na každou ženu a dívku z Vavřince se jednou dostane. Hlavní cenu - plastovou popelnici i s ročním poplatkem za svoz vyhrála zamilovanou dvojice a odvezla si ji na Klepačov. Nevadí, alespoň jsme ušetřili poplatek.
Vyvrcholením večera bylo tradičně pochovávání basy. Muselo dojít k personálním změnám. Voltík nebyl stále k dispozici a tak do truhly musí ženich Šulaj. Faráře měl dělat řezník, a ten byl stále nepřítomen. Naštěstí jsme měli faráře ráno v průvodu a tak zpátky do hader a jdeme na to! Tajemníka se tradičně ujal Ampér, který se svým břuchem může dělat i starostu. Vyměnil se i kostelník, kterého se radostně ujal Kůrovec. Nosiči jsou v hasickém oba Dolfíni, Dymáček a mladší Robátko. Plaček se podle kraválu převlíkalo aspoň deset, ale na fotce jsem viděl jen čtyři. Dodnes nevím co jim Dymáček musel ukazovat, ale převlíkal se do hasickýho mundůru déle než farář, kostelník a tajemník dohramady a plačky se na něho chodili dívat jednotlivě a hrozně se smály (a to měly truchlit). Povídání bylo nádherně připravené a trefné. Farář se své role uchopil naprosto důstojně a opravdově. Kostelník byl pojat trochu švejkovsky. Tvářil se přiožrale a někde zapomněl kadilo. Zato svěcené vody bylo dost pro každého. Za zvuku posvátného songu My jsme kluci až z Vavřinče opustil smuteční průvod místnost. Ampík naštěstí nechal udělat aspoň osm slok a tak zněl i když se aktéři vrátili zpět. A jak to u něho bývá zvykem, neviděl co dělat dřív a tak místo aby plnil povinnosti DJ, zapíjel rumem památku basy a ostaní museli poslouchat nářky starého Hapky jak se jen dívá a dívá na Bílou.
Zbytek večera už jsme vyklusávali, občas jsme si zazpívali a zatancovali. Snědli a vypili jsme všechny výhry, které se sníst a vypít daly. Jen předseda šel ještě dál, vypil zelenou, která asi ani zelenou nebyla. Když to zapil vodou vypadal jak chodící bublifuk. A tak jsme nakonec přežili skoro všichni Napočítali jsme jen tři ztráty: řezníka, který bez rozloučení odešel odpočívat do komůrky za svou kuchařkou, ženu z kmene Vikingů, která musela hlídat kmenový oheň, a modrá pastelka, která 22 hodin bez přestávky snila o tom, kdo jí otupí tu hnusnou špičku.
