Ve čtvrtek 4. února 2010 jsme se v blanenské obřadní síni naposledy rozloučili s našim kamarádem a dlouholetým členem Vladimírem Ditrichem, který náhle zemřel po zákeřné těžké nemoci v sobotu 30. ledna.
V červnu byl Láďa s námi na zájezdu v Krkonoších. Plný sil a elánu hravě zdolával túru ze Sněžky do Pece. Po vavřinecké pouti na začátku podzimu začal mít první potíže a od listopadu byl hospitalizován v nemocnici. Čas od času ho navštívil Lojzek Nečas, pohovořil s ním o dění v obci i Technických sportech. Informace o Láďově zdraví se zhoršovaly. Ta nejsmutnější zpráva nás zastihla, když jsme se vraceli od vleku.
Vladimír Ditrich se společně s bratry Milošem a Stanislavem narodili 9. března 1955 jako trojčata. Maminka jim brzy zemřela a tak kluky společně s tatínkem vychovávala jejich starší sestra Jarka a pomáhal také bratr Mirek. Po základní škole se Láďa vyučil v boskovickém učilišti na opraváře zemědělských strojů. Po krátké praxi v JZD Vavřinec pracoval v továrně ADAST Blansko a později podniku AGROSTAV Blansko. V obou zaměstnáních byl dělníkem pro přípravu materiálu. Těžké pracovní podmínky při zpracování kovu ho předčasně přivedly do invalidního důchodu.
Láďa by za měsíc 9. března oslavil 55. narozeniny. Podle věku zralý muž v nejlepších letech. Ale snad díky tomu, že žil jako svobodný mládenec - snad také tím, že se neustále pohyboval mezi mladými lidmi – ale určitě hlavně díky svému klukovskému vzezření s upřímnýma očima, mu nikdo neřekl jinak než „Laďóšku". Byl tichý, přátelský, upřímný a nikdy nikomu neublížil činem ani slovem.
Od mládí se vyskytoval všude, kde se něco dělo. Jako …náctiletí s nadšením budovali klubovnu Svazarmu v opuštěném bytě u kovárny. Tato klubovna se pak na dlouhá léta stala místem pro scházení vavřinecké mládeže. Láďa měl přirozené technické nadání a tak vymýšlel a realizoval různá vylepšení a nejen v klubovně. Při ostatkovém průvodu měli Ditrichovi kluci vždy dokonalou masku plnou mechanických i elektrických konstrukcí. A jejich masky byly vždy aktuální a reagovali na nejnovější události ve světě. Láďa pomáhal také při zkrášlování obce, úklidu přírody nebo při pořádání zábav. Byl neodmyslitelně spojen se Svazarmem – později Technickými sporty. Dokázal se zapojit, poradit i pomoci se všemi aktivitami tohoto všestranného vesnického spolku.
Láďa se brzy začal amatérsky zajímat o elektrotechniku a elektroniku. Bedlivě sledoval novinky v časopisech Amatérské rádio a Udělej/urob si sám. Jeho způsob práce by inženýři asi nazvali jako „metoda pokusů a omylů". Ale Láďa tuto metodu bezesporu dotáhl do dokonalosti přinášející úspěch a pro samotného Ladě velkou radost ze získaného poznání i dosažení zdařilého výsledku. Láďa byl při svém kutění vybaven obrovskou trpělivostí a nebál se zeptat někoho zkušenějšího. Nezištně opravoval rádia, televize i další domácí elektrospotřebiče. Řadu přístrojů si také postavil pro své vlastní potěšení.
Byl zručný a v továrně si osvojil řadu dovedností, takže si hravě poradil se dřevem i kovem. Na vesnici musí být v každém domě nějaký ten vehikl neboli malotraktor. Láďa dlouho okukoval tyto zvláštní stroje a stále zvažoval nejlepší řešení. Jakmile vyšel v časopisu Udělej si sám návod na malotraktor Oleško, Láďovi se nadšeně rozsvítili oči – je rozhodnuto o programu na následující období. Pomalinku a pečlivě sestavoval součástky, improvizoval, upravoval motor, měřil, zkoušel a konzultoval se zkušenými tvůrci řady vehiklů Lojzou a Vénou. A pak přišla první jízda – předvedl nám nádherný nalakovaný a vyleštěný stroj. Láďovo nadšení nebralo konce. Obdělával kousek políčka za domem, přemisťoval materiál a samozřejmě nabízel pomoc při natahování lana vleku i úpravě sjezdovky.
Láďovou životní láskou byla fotografie. Vystřídal několik fotoaparátů, ale nejvíce si ho pamatujeme s poctivým sovětským Zenitem pečlivě zavěšeným na krku. Láďa s nadšením a láskou fotil nejen to co se mu líbilo, ale také to co bylo třeba. A tak zvěčnil řadu nových občánků, ostatkové průvody a portréty masek, poutě, brigády a další společenské události, které se odehrávají v naší malé obci. Neocenitelné jsou jeho snímky staveb a technické detaily strojů a zařízení. Podle těchto fotek se vyráběla řada technických pomůcek včetně vleku, stavěla chata nebo informační panel pro turisty. Láďa vždy stál na opačné straně kamery a tak jsem marně hledal nějaký historický snímek, který by zachytil Láďu v akci. Láďa nejen fotil, ale fotky také zpracovával. V době černobílé fotografie dokázal druhý den ráno po akci přinést hotové fotky. U Ditrichů v temné komoře se učili vyvolávat své fotografické prvotiny také další kamarádi, vzpomenu alespoň Vladimíra Štolpu. Improvizovaný fotoateliér jsme využívali také k experimentům s fotografickou metodou výroby plošných spojů a přístrojových štítků.
Veškerý čas strávený s Láďou nad elektronickými schématy, při výrobě součástí nebo focení nebyla nudná práce. Všechna tato činnost byla dobrodružná klukovská hra plná zážitků, která obvykle končila happyendem.
Další zájmová oblast, která dokázala Láďu naplnit blahem, byl sport a příroda. Tyto dvě nádherné věci se u něho přirozeně spojily v turistice a lyžování. Láďa byl upřímně vděčný za každou pozvánku na výlet. Byl vášnivým lyžařem jak na sjezdovce, tak na běžkách. Měl své tempo, limity a hlavně vytrvalost. Také díky Láďovi jsme se rozhodli a v roce 1979 postavili vlek na kopci U Zdálek a chatu. Vlek pak rád využíval ke svému pobavení, ale stejně nadšeně prováděl obsluhu a pomáhal s pořádáním karnevalů na lyžich. Na běžkách jsme každoročně společně zdolávali oblíbenou trasu Vavřinec – Benešov a zpět. Když měl příležitost tak brázdil také sněhové pláně Jeseníků, Orlických hor i Vysočiny. Hory ho lákaly i v létě. Stejně rád měl přírodu Moravského krasu, který obklopuje naši vesnici. Nevynechal žádnou vycházku s stejně jako všechny správné kluky ho lákali černé otvory nesčetných jeskyní. Pozorně vnímal každé povídání o krajině i tajemném podzemí. Nehnal se slepě za cílem, vychutnával si nádheru okamžiku a snažil se ji zachytil na filmové políčko.
S nečekaným odchodem Ládi ztrácíme výborného kamaráda i pomocníka. Chvilka strávená s ním nás spolehlivě dokázala vytrhnout z nekonečného spěchu dnešní doby a vrátit do klukovských let. Láďa zůstane trvale v našich vzpomínkách a bude nám chybět. Láďo, děkujeme ti za všechno, co jsi pro nás udělal a za vše co jsme s tebou mohli prožít!
Vzpomínal jsem zde jako o pět roků mladší kamarád, který s Láďóškem prožil řadu nádherných chvil. S Láďou nás pojila elektronika a příroda. Omlouvám se za možné nepřesnosti při mém zamyšlení - Zdeněk Kakáč.
